Malý princ

Moje jméno je Zuzana Legnerová...Kdo jsem? Občas sama tápu😊. Ale jedno vím. Jsem člověk, který miluje Život. Miluju všechno, co s sebou nese. Lásku i nelásku, hloupost i pochopení, vztek, odpuštění, soucit, ublížení. Všechny ty lekce, které nám dává. Lekce, které mě někdy šokují, občas rozpláčou, často rozesmějí, ale hlavně ze mě dělají člověka, jakým jsem.

Jsem bývalá ředitelka kosmetické firmy, která pochopila, že natíráním se kily krémů ze sebe krásnou neudělám…ani z nikoho jiného. 

Svou krásu si neseme v sobě! Stačí si ji jen uvědomit, odkrýt a s laskavostí opečovávat každý den! Už pár let ji pěstuji u sebe a ráda pomáhám ostatním ženám dělat totéž. Ukazuji jim, jak vědomým přístupem k sobě samým, vnější péčí a vnitřním vhledem podporovat svou zářivost a svěžest.

...ALE VŽDY TO TAK PRO MĚ NEBYLO

Mé dospívání provázela těžká mentální anorexie. Zoufalství, úzkosti, deprese a sebenenávist. Pochyby o sobě samé, o smyslu života, fóbie z vlastního vzhledu, strach z odsouzení od druhých, touha po absolutní dokonalosti.

Na druhou stranu jsem ve stejné době dostávala řadu nabídek pracovat jako modelka. S mým extrémně nízkým sebevědomím jsem si myslela, že si ze mě dělají legraci. Nicméně po mnoha osloveních ze strany modelingových skautů jsem po maturitě skončila v Miláně (a jeho blízkém okolí), kde jsem pak s různými pauzami žila několik let.

Práci v modelingu jsem se ale po pár zkušenostech rozhodla vyhnout.

Itálie pro mě byla škola života, za kterou jsem vděčná. Naučila mě se o sebe postarat, o trošku víc si věřit (což bylo více než nutné), nebýt tak naivní (i když to pořád přetrvává😊).

Paralelně jsem v Praze studovala vysokou školu a stále řešila svoji nevyřešenou poruchu příjmu potravy. Dobrovolně jsem ničila svůj život kvůli nemocné představě o tom, jak bych měla vypadat, jak bych se měla chovat, co bych měla dělat. Všechno mi bylo málo. Málo dokonalosti. Absolutní absence úcty a pokory  vůči všemu, co jsem v životě měla.

Bylo mi něco kolem 25, když jsem pochopila, že takhle to dál už nejde.

Po mnoha letech snahy se v tom všem nějakým způsobem zorientovat mi došlo, že problém je ve mně. Nikdo jiný mi nemůže pomoct! Je to omyl mé mysli...A tak jsem se pomalu začala vzdávat své posedlé touhy mít nad vším kontrolu, být za všech okolností dokonalou holčičkou, zavděčit se všem.

Pochopila jsem, že to nejdůležitější je náš ŽIVOT!

Hodně mě to poučilo. Je fajn přistupovat ke všemu, co se tady děje tak nějak „globálně“…Stačí jen přestat lpět na často vykonstruovaných problémech, nepříjemných pocitech, křivdách a ublíženích, které nás bolí a vypadají neřešitelně - život se o ně postará a otevře nám nový svět!

Letos mi bude 42. Mám úžasnou, trošku zlobivou, 7mi letou dceru😇, prima bývalého manžela, se kterým jsme procestovali půl světa a pak jsme zjistili, že životní cesta každého z nás vede jinudy, jednoho úplně šíleného italského chrtíka, pidi křečíka a jsem šťastná – tak jak jsem!

♥

Být sama sebou – přirozená, krásná, zářivá, (sebe)vědomá. Starat se s láskou o svoje tělo i duši, udržovat si mladistvost a svěžest. To je cesta, kterou jdu. Je to cesta, ke které inspiruji i ostatní ženy…Budu poctěna, když ji, třeba i jen nějaký kus, půjdeme spolu prostřednictvím mého blogu, e-Booků, on-line kurzů, seminářů nebo i osobního setkání. Těším se na Vás!